O mě

Vždycky, když se snažím napsat svůj příběh, ztroskotám na pocitu, že je to takové umělé. Čtenář se sice dozví, že jsem se narodila v Praze, že moje rodina byla problematická a dětství těžké. Že mě pronásledovaly nemoci. Že jsem se několikrát vdala a rozvedla, že se mi mezitím narodila a dospěla úžasná dcera. Že jsem si otevřela textilní studio, tvořila, šila a pak jsem se pod tíhou chronicky neutěšené finanční situace zhroutila a studio jsem zavřela. Že jsem se potýkala s beznadějně nízkým sebevědomím a vstupovala do nezdravých závislých vztahů, které mě ničily. Čtenář se může také dozvědět, že jsem cestovala a účastnila se šamanských ceremonií. Že jsem tančila. Psala básně a kreslila. Že jsem prošla různými workshopy, výcviky a sebepoznávacími tréninky. Že jsem žila v komunitě a že jsem nakonec utekla před všemi svými problémy do Anglie. 

Nějak se mi do těch příběhů o mě, které jsem v minulosti psala, nepodařilo vměstnat, že ten příběh, je příběh skutečné živé bytosti. Jedné holčičky, dívky a mladé ženy a nyní dospělé, zralé ženy. Která to, přes všechny pády, zklamání a neúspěchy, nevzdala. Která stále věří svému dávnému snu o štěstí. A taky věří, že se k tomu snu blíží. 

Možná, že by ten příběh o mě měl začínat nějak takto:

Bylo nebylo. Kdysi dávno se narodila jedna holčička. A do tohoto světa si sebou vzala sen.