Co může změnit psychohygiena projevu.

12.11.2018

Prokrastinujete ? Sabotuje se? Nedaří se vám dodržovat nějaký řád, termíny? Nutíte se do plnění povinností a cítíte tíži a neochotu? A vyčítáte si to? 

Že by cestou z těchto neradostných momentů byla psychohygiena projevu?

Kolikrát jsme asi jako děti slyšely cosi jako : přestaň blbnout, nesměj se jako blázen a buď v klidu. Buď zticha, nekřič. Okřikování a "zklidňování" je běžná součást výchovy, kterou jsme prakticky všichni prošli. A v září v roce, kdy nám bylo už ( nebo teprve?) šest let, nás posadili do lavice, kde jsme museli téměř bez pohybu vydržet 45min. A pak znovu a znovu....dny , měsíce, roky. A mnozí z nás si vzpomenou, že i těch pár minut mezi tím bylo vyplněno způsobným procházením se. A tak dál.

Potřeba se přirozeně vyjadřovat byla hluboce pohřbena. Jenže ne bez následků. Vzdor vůči autoritám, které nám bránily být přirození, což znamená i hluční a neposední, jsme museli také skrýt. 

Už dávno nevzdorujeme vůči autoritám, jsme pěkně klidní a ukáznění. Vychovaní, slušní lidé. 

Jenže něco chybí. Proč nedělám to co chci dělat? Proč je mi na obtíž dodržovat nějaký řád? Proč se tak snadno naštvu a jsem většinou spíš otrávený než veselý ? A proč si dokonce myslím, že to tak je vlastně asi normální.

Vzdorujeme sami sobě.

Svými dětskými dramaty a traumaty, které jsou ukryty v nevědomí, jsme ovlivňovaní ve všech  aktivitách a činech svých dospělých životů. A to tak dlouho, dokud je nedostaneme do vědomí.

Při terapeutických setkání, kdy pracuji se spontánním projevem, vycházím z předpokladu, že mí klienti, tedy ti, kdo byli nějakým způsobem možností se svobodně projevovat, zaujati a přilákáni, jsou právě ti, kdo byli v dětství o tuto možnost připraveni. Jsme to my, kdo se museli chovat slušně, být hodní. Tedy také tišší, způsobní, klidní. Ale naše přirozenost to nebyla. 

Zvučíme, smějeme se, vydáváme různé neartikulované zvuky a brebentění a vyjadřujeme tak, co nemohlo být vysloveno, projeveno a zůstalo potlačené. Vyjadřujeme se bez tlaku na obsah. Uvolňují se energetické bloky a otevírá se možnost znovu se propojit s naší původní živostí. A co je na této cestě to úžasné, že se tím propojujeme se svou původní čistou radostí ze života.

Ne nadarmo se říká "dětská radost" a všichni, kdo někdy pozorovali malé dítě vědí o čem mluvím. Skutečně tuto radost, jako dospělí nemůžeme prožívat? 

Nelze změnit nic z toho, co jsme jako dítě prožili, a dříve či později se budeme muset setkat s bolestí a jinými nepříjemnými emocemi, které byly přítomny, když jsme museli svou přirozenou živost potlačit.

Při terapeutickém používání spontánního svobodného projevu provádím klienty těmito emocemi, tak aby na nich neulpěli a nenechali se jimi zastavit a odradit.  Tady a teď již nehrozí žádné nebezpečí a sankce za jejich projev. Postupně sílící zkušenost, že si mohu dovolit se pravdivě projevit otevírá cestu k ukončení bojů a vzdorů, které nám znepříjemňují život. Prostě protože již není proč vzdorovat. 

Vzdory, které byly zakořeněny v situacích, kdy jsme byli nuceni potlačit svou spontanietu a opravdovost v dětství, přestávají ovlivňovat naše prožívání tady a teď a náš dospělý život. Místo vnitřních i vnějších bojů se objevuje přirozená radost.

Tato znovu zpřístupněná schopnost se svobodně vyjadřovat je obrovským pomocníkem při řešení všech dalších potíží a neuspokojivých situací v životě. Když se takto do našeho života navrátila, nechceme ji opět ztratit. A z této perspektivy nahlížíme na řešení dalších problémů.