Tančím na dřevěných prknech Světa.Levá, pravá, úklona, otočka, úsměv. Dokonalé! A uvnitř vlny bouřícího oceánu naráží na sklo akvária. Úsměv, otočka, poklona, potlesk. A v noci pláč pod peřinou. Vytáhnout potlučenou panenku na břeh, dát jí umělé dýchání, teplo a něhu. A nechat ji tančit. Zranitelnost. Nejistotu. Zmatení. Touhu. Lásku!
Letos jsem si to opět připomněla. Vyslechla a přečetla jsem si různá novoroční přání a záměry. Být sama sebou. Být autentická, spojená se svým středem, se svou pravdou, s láskou. Být v kontaktu se svým božstvím, intuicí, esencí. Zářit. Jak bych si nemohla nevzpomenout !
Taneční cesta do skrytých zákoutí naší duše.
Komu je tento otevřený večer určen: Všem zvědavým a zvídavým, kteří hledají své pravé já. Těm, kteří jsou ochotni se setkat se svou odvrácenou tváří. Těm, kteří chtějí poznat, pochopit a přijmout svůj životní příběh a žít ho naplno a s láskou.